Když jsem se asi přede dvěma lety o téhle Hře(to velké H je tam záměrně, aby si všichni uvědomili, že je to opravdu jenom Hra) dozvěděl, říkal jsem si, že to musí být skvělá zábava a litoval jsem, že taky nemám GPSku. O Hře se mi zmínil kamarád a tak mě to zaujalo, že jsem se snažil dozvědět něco více.
Úplně na začátku jsem pochopil, že jde o jakési hledání pokladu. Když jsem si, díky Béďovi, letos na začátku prázdnin přístroj pořídil, vydal jsem se hned s celou rodinou ty poklady hledat. Ano, prostě jsme jenom hledali poklady.
Až u dalších skrýší jsme si uvědomili(kromě dětí, ty zajímaly jenom poklady), že díky naší zlatokopecké horečce poznáváme spoustu míst, kam bychom se jinak vůbec nedostali. Ne každý je však rozený turista a ne každá keš je zrovna poklad(kvalita jejich obsahu je vděčným obsahem mnoha diskusí) a tak jsem na to v podstatě zůstal sám. Občas se mi podaří nalákat děti a jako na potvoru narazíme zase místo na poklad, na smetištěL A já rozhodně nejsem sólo turista. Na to mě opravdu moc neužije, abych někam šlapal několik kilometrů a ještě si přitom lámal hlavu nějakými rébusy, které stejně většinou obsahují jenom spoustu čísel a výpočtů, které si já osobně moc s turistikou a přírodou dohromady nedávám.
Na druhou stranu jsem byl překvapen a v dobrém slova smyslu až zděšen, kolik energie někteří věnují zakládání všemožných keší. To je opravdu obdivuhodné a díky za to.
Tak to bychom už měli hledání pokladů, turistiku, objevování nových míst, řešení rébusů, matematická olympiáda… co ještě?
Málem bych zapomněl na setkání s novými lidmi. Pokud jsou to taky kačeři, ihned je o čem se bavit a nedovedu si představit, že by setkání nebylo příjemné.
Další rozměr je ten sběratelský, díky různým blbůstkám, které ke Hře patří, ať už se jedná o GC a jejich českou, dřevěnou variantu(to je fakt vychytávka), nebo třeba turistické známky a další věcičky by se určitě zase našly.
A pak je tady další rozměr, který, ať už vědomě, či nevědomě, zajímá všechny, kteří se do Hry zaregistrují a to je bezpochyby soutěživost. Ano, už se těším na svou první, druhou… stovku a myslím, že takových je nás opravdu hodně. Ať mi nikdo netvrdí, že u všech svý pětistech nalezených, si pokaždé četl listingJ
Tolik o geocachingu a co pro mě znamená. Možná jsem na něco zapomněl a možná se vám to bude zdát zmatené, ale snad to bude pochopitelné.
A jaký jsem geocacher? Zpočátku jsem do kešek přidával nějaké, z pohledu mých dětí, zajímavé předměty a že stály za to, dokazují následující logy, během kterých hned z keší zmizely. Snad někomu udělaly radost, jako nalezený poklad. Na služebních cestách většinou netrejduju, rychle zaloguju, porozhlédnu po okolí a valím dál. Listingy sice čtu, ale ne vždy. Hlavně pokud jedeme vyloženě plánovitě, nebo když se chystáme na těžší kešku. Spíše si je pročítám průběžně, ve volných chvílích. Tak už znám spoustu skrýší v mém okolí, aniž bych tam vůbec byl. Když jsem třeba poblíž, zapnu GPS a jdu po ní. Třeba až na místě si uvědomím, že jsem o ní už někde čet. Jinak jsou to hlavně Drive-in, s jednoduchou obtížností.
Abych to shrnul: Honím se za body, někdy čtu listing, jindy ne, někdy to pojmu jako rodinný turistický výlet, s veškerou přípravou, jindy sotva vystrčím ruku z auta. Někdy měním, jindy ne, do logu někdy jenom poděkuju, jindy se rozepíšu víc. Hlavně si hraju. Vlastní keš jsem ještě nezaložil, ale dlouho už se chystámJ
Jaký jsem tedy kačer?
