Pokud je multina založená na njakém příběhu, máte raději, když je celý příběh v listingu, a v terénu se jen hledají indicie, nebo se raději dozvídáte příběh část po části na jednotlivých stage?
Pokud platí 2. varianta, poraďte mi, prosím, s technickým provedením: papír není trvanlivý, zalaminovaný papír je neskladný, lihový fix na PVC bych neuměl čitelně napsat…
Myslím, že je to úplně jedno. Pokud má keš zajímavý nápad, bude se líbit tak i tak.
Všem se stejně nezavděčíš.
Husí cesta, jedna z nejhezčích multicachí v ČR, je dělaná druhým způsobem. Na jednotlivých zastávkách jsou smallky, ve kterých jsou (nebo aspoň kdysi bývaly) papírky s příběhem a souřadnicemi další stage. Pro sichr byl vždy jeden papírek taky zalaminován v plastu a přidělán ke krabičce, aby ho nikdo omylem neodnesl. Tolik k možnému provedení.
Popravdě ale nevím, co mám raději… 
asi záleží o jaký příběh zrovna jde, a jak to celé autor zpracuje. Obojí může mít něco do sebe, ale s příběhem v krabičkách se autor určitě víc nadře.
Mauricie ti odpověděla na něco, na co ses neptal. Přesně je mi jasné, co řešíš. Když jsem zakládal Dikobraze, tak jsem taky potřeboval trvanlivější řešení. Nakonec mi tedy stačily papírové pásky 2cm vysoké a 15 široké, čili jsem je vytisknul a zalepil několika vrstvama izolepy. Keš už funguje půl roku a pořád indicie vypadaj solidně, i přes to, že tištěné byly ink. tiskárnou.
Pokud potřebuješ toho textu (i papíru) víc, bohužel budeš muset něco oželet. Buďto, dyzajn, nebo velikost pixlí, …
Každopádně mám radši příběh po částech, než celý od stolu a v terénu už jen počítání šprušlí v plotu.
Určitě příběh cestou. Pro případ, že si listing nevytisknu nebo špatně pročtu a pak diskutuji dlouhé minuty, až desítky minut po telefonu kvůli listingu je na prd, navíc druhá varianta je více atraktivní.
Mam takovou multinu, pribeh davkuju postupne, je napsany a zalaminovany malym pismem na karticce a zatim si nikdo nestezoval. Dlasi co na kesi mam jsou indicie, ktere se berou na S1 a jsou potreba na S2, ty pak chci aby lidi nechavali ve finalce. Ale stejne jich z cca 20 nechaji na finalce tak 5. Takze vyrabim a vyrabim
Nebo udělat PDF kde by byla každá stránka část příběhu a kačer by vždy mrkl na tu stránku, u jaké by byl zrovna stage.
Což se dá použít i jako náhradní řešení, když "dávkování" selže.
Jednoznačně příběh servírovat po částech,přečíst si příběh,odpočinout,pokochat,přemýšlet jak to bude dál…jsou to jenom plusy.
Ale jak na to … jde o to jak ta část příběhu bude dlouhá a v čem schovaná.
Do mikrošky se dá laminát stočit a vydrží dlouho pokud do ní nenateče.
No a když se ti tam vejde smallka,tak tam dej knížečku a máš to.
Nebo … to můžeš namluvit a mít tam třeba mp3přehrávač,ale to by asi nepřežilo víc jak 10dní 
Určitě objevovat příběh cestou! To je pak nejzáživnější a nejatraktivnější!
a technické provedení? Jednoduché :
- vytisknout na obyčejný papír, asi nejlépe laserovou tiskárnou
- a pak vzít průhlednou lepenku a celé polepit, hezky kus po kuse a všude.
- nějaký čas to vydrží, lze to složit a poměrně to slušně vypadá. Ale je to prácička no :). Jen je dobré mít cache dobře vodotěsnou (či jednotlivé stage), proto i lepší laserem než inkoustovkou, ten je na vlhko a vodu méně náchylnější, ale asi to inkoust přežije taky. Záleží kde to bude a bude potřeba asi to častěji kontrolovat, v jakém je to stavu, případně jako podmínku logu si zadat, že chceš o stavu info nebo tak něco.
Je to časté řešení a zdá se, že docela i drží.
A dobré je to asi připevnit ke krabičce, aby to náhodou a omylem někdo neodnesl.
Měla jsem stejné dilema u naší upíří kešky. Navíc jsem nemohla příběh dávat cestou, protože trasa vede místy, kde by se šest mikrokeší se zalaminovaným příběhem těžko ukrývalo a je ještě ke všemu noční, takže kdyby někdo vyhraboval 5minut mikrokeš a pak si tam dalších minut četl s baterkou příběh, dost by na sebe upozornil.
Udělali jsme kompromis - větší část příběhu k jednotlivým stage je v listingu - podmínka je mít ho s sebou. A konec příběhu, tedy ta nejdůležitější část a celé rozuzlení je v poslední mikrostage zalaminované a stočené do ruličky.
Jinak myslím že právě to zalaminování je ideální a pokud zvolíš správný formát, dá se to krásně stočit a strčit např. do krabičky od rozpustných vitamínů - dříve v tom dělali celaskon.
doporucoval bych spis to zataveni do folie (pokud mas pristup k laminovacce jinak to prelep izolepou a nazdar :)) - je to trvanlivejsi. ta izolepa s vlhkem a provozem na kesi vydrzi mnohem min - obzvlast, kdyz by byla prehybana a slozena - v tech zahybech opakovanym prehybanim se prerusi, prosoupe, zaspini … a folie beztak vypada mnohem lip. pokud nebudes na kazde stagi pokracovat s pribehem na A4 ;), tak bud filmovka, nebo treba ty kulate pixly po krmeni pro rybicky - jsou prijemne siroke - nebo tuba od vitaminu ta je zas dost vysoka (i do te filmovky vlezly dva stocene pruhy folie strizene na vysku filmovky).
my jsme ted pro tenhle ucel naposledy pouzili small klasicke krabicky na potraviny ( protoze je to v lese, jinak bych sel do filmovek ci rybickovek) - v tescu meli baleni po trech kusech za 30 korun, mozna tesni jen na 90% ale folie to vydrzi - a tam uz narovnas zafoliovanych karticek hafo
Vytištěný papír vložit do eurodesek a díru zalepit páskou.