24.7.2010 07:30 hod. Cyklotrasa Obri skaly spachal: marekd (GC2A1EC)
Je to o nas fšeobecno zname, že zme zapaleni bicyglisti, turysti a vucec fšelijaci ysti, že bez teho šlapaciho vehykla lebo pohorek nedame ani ranu, ani rany dvě či třy. O tym dufam žaden nepochybuje. A že, co se tyka bicygla a turystyky je pro nas krajem zaslubenym, pokludny kraj Olomucky o tym tež žadna.
Ve štvrtek, den po zveřejněni kešky, zme zrovna v Olomuci byli a moc, moc zme lutovali, že nemožeme vyrazyt na eftefkovy bicygel-hantyng bo zme zcela vyjimečně neměli na autě přymontovane naše horaky. No, co vam budu vykladat, bečel sem jak male děcko v představě, že mi utika setkani, vyškova bitva a zavěrečny spurt s mistnimi bicyglistyckimi gigantami. Zbabělo zme teda v Olomucu odlovili enom jakusyk Ostudu Dopravniho podnika a jak spraskani psi se vratili autem (no fuj jak neekologycke) zpatky ku nam dom, do nory, do Ostravy.
Enomže potym přišel patek. Byl pozdni večer, třyadvaceteho červenca, švabi lezli z kredenca, byl zachlastat čas, hospodskeho zval na škopek hlas… Ale moja roba se fšimnula, že keška neni furt eště zalogovana. Vime na beton, že kačoři z olomuckeho kraja su fšeci poctiveho srdca a, že jak by eftefko odlovili, tož by ho aji hnedka lognuli, že by nenechali ostatnich se zbytečně hnat za chimerami, za přeludami. Take kurefstva se tu navzajem pachame akurat my Ostravaci, Karviňaci a Frydečaci… Je to krs teho, že se malo modlime, malo važeme Gerdicke uzly ve Skautě a možna, že ku temu fšeckemu eště fest pijem a hulime. Jedno, ale bylo jasne, že šanca tu furt je! Ze slzami v očach a s rostřesenym hlasem zme zavolali ku Dvořačkum do hospody a omluvili se, že nepřydeme. Vymluvili zme se na umrti v rodině, ze strachu, že jak byzme pravili pravdu, že se chystame kajsyk rajzovat po kopcach, v divočině a ve skalach, že byzme byli neenom ukryglovani (je to stejne jak starověke kamenovani, akurat namisto šutrami se do provinilca vali kryglama), že byzme byli nazvani sračkami nejhrubšiho zrna, ale že byzme tež dostali aji doživotni dištanc do fšeckych ostrafskych harend a paluši.
Ve štyry hodiny rano, v sobotu, zme zahajili utok na vrchol. Zakladni tabor v Adolfovicach to byla brnkačka. Bohužel brnkačka posledni. Prvnich paru desytek metru to sice tež šlo, o to nic, ale potym se ta cesta, naprosto nečekaně a hlavně nelogycky začala zdvihat do vrchu a to sem, kurva nečekal. Na Javořiku sem byl rozhodnuty, že zalezu do tej budky a usnu tam věčnym spankem. Na Nademlynske cestě zme na tym byli tak zle, že zme neviděli na čisla na tym rozcestniku bo se tam kulala mlha jak z dymovnice. Ani bryle nepomahaly. Pod Strmym sem vytahnul z torby papir, zepsal zavěť, kera končila omluvu mojim děckam a vnučatam, za to že sem jim zabil babku, kera mně nahuckala do šileneho podnika nazvaneho GC2A1EC. Mlha, ale začnula pomalu ustupovat a slunko se přes ten bily maras prorvalo až ku mojim zaslepenym očam a strhnulo z nich znameni vraždy. Roba se chvilu radovala ze zachraněneho života a za chvilu ji už otrnulo natolik, že mně hnala dal. Na Obřich skalch sem vtrhnul do turystyckej budky, že tam lehnu, spočnu a naberu sil. Lehnul sem ale na jekehosyk magora s bicyglem, co tam nocoval. Začnul ječet jak syrena na šachtě gdyž dojde k zavalu. Potym, řek bych tak po deseti minutach, gdy se ukludnil a nabral dech, začnul mi s omluvami vysvětlovat, že se myslel, že je to jeho posledni hodinka, že ho tam přepadnul medvěd. Tož nevim estli se to myslel krs tej moji postavy a vahy a lebo podle teho jak sem smrděl. Fakt je, že spoceny sem byl po te cestě jak bravek, co bravek, jak stado bravku.
Mezytym, co sem vyděšenemu cykloturystovi vysvětloval, že mu nic nehrozi, kromě teho, že estli se nepřestane třepat jak zulc a koktat jak Kokoška v Šileně smutnej princezně, tož že mu bicygel jebnu ze skaly a on poleti za nim, tož pravě v tej době se moja roba nenechala ničim rušit a spočitala finalky. No, co sem měl robit? Na finalky sem se přesunul odevzdaně jak beranek. Kešku našla moja roba a ja sem ji po tym vykonu, co tam předvedla svatosvatě slubil, že už ji v životě neřeknu: "Ty kozo hlupa!", ale : "Ty muj chytry kamzyku!".
Zdravime autora, moc děkujeme za fajnu keš, kera si pravem zasluži označeni KFC! A abys věděl synek, dali zme si zavazek, že obejdem fšecky tvoje krabky. Pravil bych, že při tym jak su vysoko, to do roka 2020 zvladmem a už nic nezazdime tak jak tu tvoju tradyčku na Obřych skalach, keru zme našli v navigače až gdyž zme byli zpatky dole v Adolfově. To jak sem nadaval sam sobě se neda reprodukovat…
P.S. Cykloturysta od posledni stejdže nadobro zmizel, a tak estli kajsyk v tych horach potkate chlapa co tam bude litat a řvat: "Me - me - medvěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěd!" tož ho proplesknite a odveďte z kopca dolu.
