Tak to naše rodina se dlouhodobě věnuje chovu Bearded Collií, což jsou sice pastevci, ale rodičové je mají na výstavy. Škoda, že rodičové nehledají kešky taky, mají sježděnou celou evropu.
Nicméně ani já jsem nebyl ušetřen lásky ke psům a mám svého pejska, který aby se mnou mohl chodit volně do lesa byl ostříhán. Přeci jenom vybírat všechny větvičky z dlouhých chlupů není zrovna to pravé ořechové.
Bohužel, ale většinu krabek mám na dlouhých cestách, kam svého pejska vzít nemůžu, takže společně máme odloveno opravdu jen málo keší.
No já mám hlaskosrstého retrievra. Chodíme na kešky převážně spolu, jednu už dokonce sama našla. No a protože přímo v Praze se nám blbě hledá… znáte to… chci jít do lesa, kde nikdo nikde, pustit psa a objevit pár kešek… prostě jsem před časem založil Bookmark Geopes - Praha a okolí. http://www.geocaching.com/bookmarks/view.aspx?guid=81698096-a15a-4e2a-bece-caf25cc4e7c5
Kde najdete nějaké ty hezké cache vhodné na procházku i s komentem.
Naši rodinku doplňuje zlatá madam kokrová - Cindy. Když jsem začínala s GC, tak jsem považovala za dobrý nápad ji brát s sebou. Velmi rychle jsem to přehodnotila :D. Městské keše nejsou pro ni. Jakmile se na chvíli zastavím a není pořádná akce, tak řve na celé kolo, že heslo "hlavně nenápadně" je úplně mimo mísu. Navíc je to tažný pes, takže jakékoli terény obtížnější než 1 jsou se Cindy na špagátě pěkně o hubu. Obzvlášť si to užívám na sněhu, ledu a námraze… bahínko je taky príma. Takže jediné, kdy si to užijeme obě je výlet do přírody, daleko od lidí a myslivců. Tam nám nic nechybí. Cindy krabky nehledá, ale jakimle ji vylovím, hned jde kontrolovat, jestli by se z ní náhodou nedalo něco sežrat. Ale výlety za keškami se Cindy mají zase úplně jiný náboj.
S kamarádkou která je majitelkou dvou pejsků Bédi retrivra(neskutečně pohodovej) a Bubáčka (takovej malej jankovitej pejsek rasa se tají) vyražíme na lov kešek v okolí pěšmo, dál používáme vozejček za kolo. Nacpat tam oba dokud nejsou utahaný je docela sranda. V neděli jsem vytáhl kámošku s pejskama na Indiho sám ho mám ulovenýho, tak jsem ji dal GPSku a sam se nechal vlačet obema pejkama tema křovinama. Co krok to zamotanej špagat kolem stromku nebo křoviska jasně že se, každej jinou cestou, hnali za paničkou. Horší než když sem tudy v letě tlačil bajka.
Jasně,ale zatím je hledá doma v obýváku a pokojích.Schováváme mu tam jeho oblíbené okurky,takže se stal i naším maskotem.Temné schovky a díry přímo miluje.Bohužel pustit ho v Českém Ráji mezi skalky,tak už ho asi neuvidíme.Ale na příští lézo pořídíme asi nějaký ten postrojek pro naše "prasátko za jednu Guineu "
Taky lovím se psem. Vzhledem k zálibě mojí manželky to ale není jeden pes. Máme tři. Takže dle možností střídám. Nejraději, ale lovím s mojí gordonsettrou Gretou http://www.geocaching.com/track/details.aspx?id=1569357. S tou chodím po lese a přírodě, aspoň většinou. Do města chodím s barzojkou Šiškou, tu stejně nemůžu pustit ani venku, takže bych se akorát otravoval a město je pro ní OK. No a ten třetí vzadu, ten moc neloví, to je pošuk, toho můžeme pustit akorát tam kde to zná. Tolik výčet …
Nejradši, ale lovím s Gretou a to nejlépe na dlouhých procházkách kde člověk dá třeba 3-5 keší na patnácti kilometrech, to já rád. I když zatím moc takových nebylo.
když to jde tak našeho bordéráka beru ssebou .. http://img.geocaching.com/cache/log/8dd65491-3576-4b66-87f5-a4ce5e54261b.jpg (to je on) parkrat jsem zkoužel aby mi v postroji na zadech nosil map60-tku .. on je strašný magor na frisbee nebo na cokoliv co létá.. tak jsem jednou měřil maximálku při spirntu za talířem a sám sem tomu skoro nevěřil 47,2 km/h
jinak hugovu kešku jsem ulovil také .. zrovna když jsem byl na letním táboře se psem v KK zetor brno (cca 20m od cache( tak jsem jí při jedné odpolední orientační hře ulovil…
Jelikož máme 1,5ročního geopsa, musím se pochlubit výsledky tréninku. http://youtu.be/93695YN-Z2w
Má ještě mezery. Stromovky mu ještě moc nejdou, neumí logovat a vracení keše na místo mu taky ještě moc nejde.
Občas si půjčíme na hledání mámu a její welsh corgi Aničku. Zatímco máma nám usilovně pomáhá s hledáním, Aničce jsou nějaké plastové krabičky úplně ukradené (maximálně, že by tam byl kus žrádla). Jedna cvičitelka o ní prohlásila, že má v hlavě pouze těžítko. Ale jinak je to strašně hodný pejsek.
Jinak psa považuji za bezvadnou maskovací pomůcku.
Máme fenku zlatého retrívra a chodí s námi spíše příležitostně. Když jdu jen já a ona, paradoxně se mi loví hůř, protože psice miluje lidi a přitahuje pozornost, navíc se po ní pořád otáčím a nesoustředím se na hledání. Ale když nás jde víc, je to v pohodě. Lovit kešky neumí, nicméně u nás v ulici je finálka jedné místní mysterky a když chodíváme venčit, sama tam míří - jednak s námi byla o odlovu a jednak cítí kačery, co se tam ochomýtali A na výcvik k hledání smrdutých plastových pytlíků pro účely keškování pokusím mamku-paničku a trenérku nalákat
Ono vycvičit psa na hledání krabiček není nic těžkého, stačí psa naučit to, že v keši se vždy válí nějaký pamlsek Hlavně retrívři (viz post výše) se na tohle učí velice snadno a rádi
věřím, že s řádnou dávkou motivace (čti piškotů) by se naučili i tohle. To mě přivádí k myšlence, že asi začnu psa učit v morseovce když umí štěkat a dlouze vrčet
My máme fenku Yorkšíra a chodí s námi každou chvíli. I na série. Její největší geoprocházka byla Liberecká ještěrka. Normálně těch 20km lesem nahoru a dolu dala s námi. A když vezmu že pes pobíhá kolem nás tak vlastně měla v těch malých nožičkách ještě víc. Přenášel jsem ji jen přes trní nebo borůvčí malinké úseky,to ani nestojí za řeč,protože si to několikrát vynahradila. Člověk by řekl,že je to taky domácí povaleč ale ne. Je to malej nezmar
My máme taky jorkšíra a je na tom obdobně. A přes to maliní apod. si to nakonec odšlape taky, protože kmitá nohama, jak chce pustit na zem.
Jorkšíři jsou vyhlášení turisti, 20 km tůry pro ně nejsou žádný problém. Taky si to ten náš odšlapal, na Šumavě na Poledník.
Jen teď v poslední době ho trochu šetříme, bude mu 10 a teď jak jsou ta vedra, tak jsme ho ani ven na kešky nebrali.
