Dnes již moc do fora nepřispívám, ale toto napsat musím. Koncem března jsme se společně s Dandrou a dětmi vydali zdolat Hornobezděkovskou mystery serii. Bylo nádherné počasí, krásná serie a tak jsme se moc dobře bavili. Prostě pohodový den. Jenže pohoda skončila hned po návratu domů, kdy jsem zjistil, že nemám telefon.
Prošacoval jsem celej bágl a nic. Asi to znáte. Truchlení nad ztrátou přístroje, nedosahuje výšin, co způsobuje ztráta telefonich čísel. Vím, všichni je máte zálohovaný;), ale já neměl. Chvilku jsem si pohrával s myšlenkou se tam vydat znovu, ale když jsem si představil, kudy jsme chodili a hlavně kolik jsme toho ušli, tak jsem si řekl, že je to naprostá utopie ho najít. No a tak jsem se s telefonem rozloučil a začal znovu shromažďovat data. Včera kolem 14.00 hod. někdo volá manželce. Když na ní spočinul můj pohled, tak jsem se skoro zděsil. Vykulené oči, pusa dokořán, bez dechu. A najdnou z ní vypadlo: " Jo jo, já vám dám manžela". A podala mi telefon. Nevím jak Vy, ale já v tom vždycky čuju nějaký průser. No a tak jsem pozdravil a ptám se co…? Na druhé straně se mi někdo představil, ale v rozrušení jsem ani nepostřehl jméno. Co následovalo mne zcela dostalo. Mužský hlas na druhé straně telefonu, mi sdělil, že v lese našel telefon a že asi pravděpodobně bude můj. A jestliže jsem z Prahy, tak bychom se mohli setkat navečer na Forenci a že by mi ho předal. Domluvili jsme se na tom a opravdu v podvečer jsem z Florence odcházel s telefonem v ruce. Samozřejmě setkání s telefonem a hlavně čísly v něm byl nádherný, ale ještě více ta představa, že je dnes toho ještě někto schopen. Takovýchto jednání je v dnešní době poskromnu. Mohu říci, že mi toto hodně zvedlo náladu v této depresivní době. A práte se, kdo že byl ten nálezce? No samo, byl to cacher. A nick? Koulis80. Takže ještě jednou díky moc a na nějakém eventu, kde se potkáme, tak to je v mojí režii;). Ještě jednou DÍKY!!!
Koulis80 je frajer a gentleman. Jen houšť.
Pohledem dnesni urovne spolecnosti spis trouba (to ovsem neni chyba jeho, nybrz ostuda spolecnosti), ale to nic nemeni na tom, ze takove jednani obdivuji.
Ano, tohle je obvyklý pohled těch lidí - příležitostných bezcharakterních zlodějíčků - co by bez mrknutí oka a černého svědomí využili jakoukoliv podobnou situaci ve vlastní prospěch. Nikoliv v duševní (to totiž ani netuší, co je), ale v majetkový.
Ja mel podobnou zkusenost s penezenkou, ktera se mi vytousila v hospudce u Modranskeho kina, kdyz jsme byl bruslit na stezce pri Vltave.
Pani na me slozite zjistila kontakt (podle obcanky) v miste bydliste, kde uz dlouho nebydlim ;))))
Taky jsem neveril, ze jsou jeste najsou slusni lide.
Hezký příběh, ještě žijí slušní lidé… My jsme taky v létě s juniorem našli mobil u rybníka, pak u buřtu nějaká slečna plakala, že ztratila mobil… junior jí ho dal a mohla se z toho zbláznit. Jednak radostí že má phone, jednak asi i tím, že se najde někdo kdo ho vrátil. No a junior měl pak taky radost, protože dostal kofolu od pěkný blondýnky 
Také často vzpomínám na hezký zážitek, kdy jsem ztratil v Českém Ráji v restauraci Na Vyhlídce peněženku s 8 tisícema a dříve než jsem to stačil zaregistrovat, mě kdosi volal, že ji našel a že ať si zítra dojedu do Liberce. V neděli jsem vzal rodinu dojel k jedné pumpě do Liberce a tam jsem dostal svou peněženku. Když jsem jednu z těch tisícovek vyndal, že ji dám poctivému nálezci jako nálezné, on rezolutně odmítnul a zmizel jak pára nad hrncem. Je příjemné vědět, že se mezi námi pořád pohybují takoví lidé.
Nakonec jsme si jako bonus udělali pěknej výlet s rodinnou.
Taky jsem vracel peněženku s doklady a spoustou dalších karet a kartiček 
Borec si ji položil na střechu u auta a jel. Ležela na silnici kus za Hamrem na Jezeře a tak si pro ni musel přijet z Prahy do Liberce. Dostal jsem flašku a vyprávěl mi, že ji takhle už jednou ztratil
A pátrání, kde ho sehnat, když tam nemá třeba svoji vizitku, to je dílo.
Nám se s kolegou ‘podařilo’ ztratit své mobily ve stejný den - každý pochopitelně jinde po Praze. A oba jsme ho měli týž den zpátky.
No vidět to v pořadu Fact & Fiction, tak hlasuju pro fiction a nikdo mě nepřesvědčí.
Já jsem si letos asi měsícem zničil brýle tak jsem si koupil nový.stály mě 4500 ale byla akce tak jsem k tomu dostal ještě jedny sluneční.asi za 14 dní jsme jeli na hory.Na svahu krásně svítilo tak se mi ty sluneční hodily.po lyžovačce při odchodu k autu jsem si ty dioptrické dal v pouzdře do nezapínací kapsy a cestou k autu je ztratil.Přítulkyně šla 10m za mnou a už je nikde neviděla.Druhý den jsem na místo kudy všichni chodili vylepil papír s číslem ať se mi nálezce ozve že mu dám odměnu.a nic!D domů jsem to odřídil ve slunečních a když jsem si kupoval znovu stejný brýle dostal jsem aspoň od hodné prodavačky slevu 10%
Manželka nedávno vrátila mobil v hodnotě círka 6000kč, jeden chlap si ho zapoměl ve vlaku byl spadlý pod sedačkou. Já osobně jsem taky jeden mobil vrátil, po detektivním pátrání čí je.
Mě osobně vrátil ztracenou peněženku jeden rom, sice byla bez jediné koruny (cca 250kč v ní bylo) ale vím, že jsem ji vytratil a že to byla moje chyba. Po osudu peněz jsem nepátral, ostatní věci byly netknuté a já byl moc rád.
V bývalém zaměstnání jsem našel spoustu osobních věcím nikdy mne nenapadlo nic se nechávat a vše podstivě odevzdával na recepci, která se již postarala o předání majiteli. Sem tam někdo přišel i osobně poděkovat.
Dle příspěvků to vypadá, že jsou poctiví všichni.. Jen škoda, že se nenapíše nějakej nepoctivec, docela by mne zajímalo jakou má člověk radost z věci, která mu nepatří a někdo jiný na ní musel vydělat.. Těší ho vůbec takto nabytá hodnota? Tíží svědomí? Nebo to prostě bere jako samozřejmost? Jak by se zachoval kdyby věděl kdo to ztratil a měl možnost vidět, co tím, že si tuto hodnout přivlastnil, všechno způsobil??
Tak já také přispěji svým příběhem do mlýna. V roce 1998 jsem si jel na starý plečce koupit svoje první pořádný kolo. Měl jsem sebou pro jistotu 20k. Cestou mi však spadl řetěz a obálka s prachama mi vypadla. Všiml jsem si toho po dost dlouhý době a vrátil se na místo. Šel jsem pěšky projetou trasu zpět a pekelně nadával. Asi po 10 minutách jsem si všiml, že za mnou běží stará paní a něco na mě volá. Ty prachy našla a čekala tam, zda je někdo nepůjde hledat. Snažil jsem se jí pak alespoň něco z nich dát, ale rezolutně odmítla. Vyprávěl jsem to v práci a pár dobráků poznamenalo, že je pěkně b…
I já se podělím se svou blbostí. Na mém bývalém pracovišti jsme měli bankomat uvnitř budovy v místě pouze pro zaměstnance (no, prostě dělám v bance). Vybral jsem dvacet tisíc a spokojeně odešel. Cca půl hodiny poté jsem šel znovu okolo a z chodby prvního patra na mně dolů zakřičel neznámý člověk, jestli jsem náhodou nevybíral. Když jsem přitakal, předal mi těch dvacet tisíc, které jsem nechal ležet na bankomatu a vůbec to nezjistil.
Byl jsem tak paf, že jsem se nezmohl ani na slovo, natož abych se mu nějak revanšoval, za což se dodnes stydím.
Koulis80 má jedno pivo i na mě. S Čejdou bez telefonu to byl fakt očistec 
Teď už s ním zase bude konečně kloudná řeč 
Díky, Koulisi
Tak jsem to nakonec docet az sem, prijemny cteni. Jen z toho titulku mi bylo trochu smutno, tak jsem ho prepsal…
Podobne fnukani totiz obcas slycham v souvislosti s dobrocinosti - ovsem vzdycky od lidi, kteri nemaji ani v nejmensi tuseni, jaka je skutecnost.
Vite vy vsichni "poctivi nalezci" ze to vubec nedelate zadarmo? Delame to preci (mnozi mozna nevedomky) predevsim pro sebe (takze vlastne sobecky***). Pro svuj pocit, ze my sami na tom s moralkou jeste nejsme tak zle.
No, a kdyz uz jsme tedy takovi dobri, tak obcas nekdo uveri i tomu, ze spolecnost je vlastne zkazena, doba zla, nebo alespon slozita, moralka vepsi. Kaceri jsou ti hodni, a mudlove jim vozi do lesa odpadky…
No a realira funguje trochu jinak, neni cerna ani bila ba dokonce ani cernobila. Znate ve svem okoli hodne lidi, kteri si vzali uver nebo pujcku s vedomim, ze nebudou splacet, nebo zkratka nejakeho skutecneho podvodnika? Kdyz koukam na publicisticke porady v TV, tak mam dojem, ze takovych je vetsina. Sam ale nikoho takoveho neznam. Inu, asi ziju v jinem svete… B)
***(a odtud tedy prameni i muj optimizmus do budoucna)
No, tak přispěji se svou troškou do mlýna, i když já měl ty zkušenosti spíše špatné… Třeba foťák jsem ztratil už asi 3x. Jednou jsem ztratil jeden ještě klasický kompakt. Tenkrát jsme přesedali někde v Olomouci a já vytratil foťák z batohu. Zjistil jsem to hned v dalším vlaku. A tak když jsme měli asi půl hodiny v České Třebové, hned jsem běžel na nádraží, jestli by mi nemohli zavolat do Olomouce drážním telefonem, zda tam nenašli ten foťák. To se psal rok asi 94, takže žádné mobily… Jenže tam mě odpálkovali - že prý nic takového jako nádražní rozhlas nemají. Když jsem to zkoušel i v Pardubicích, řekli mi, že sice drážní rozhlas mají, ale nemůžou ho použít. Ono se taky jednalo, že jsem nevěděl, kam mám přesně volat. No, přijel jsem domů, u nás si zašel znovu na nádraží a tady mi bez problémů zavolali do toho Olomouce, kde se ten foťák světe div se našel! Jenže dotyčný se bál ho nechat na nádraží, tak nechal jen telefon. No a když jsem zavolal přímo nálezci, řekl mi, že prý se mu už o ten foťák přihlásil někdo jiný! Takže buď smůla, že si to rozmyslel, a nebo smůla, že nešlo zavolat už dříve… Ale o foťák jsem každopádně přišel.
Z jiného soudku - loni jsme jeli na týden na kola do Švédska. Jen s kamarádkou a cestou jsem tam hledal poklady. V Mälme jsem v jednom parku těsně před pokladem našel v houštině také baťůžek i s prázdnou peněženkou, mobilem a pár osobními věcmi. Přemýšlel jsem, co s tím, Anglicky zase až tak dobře neumím a ani jsem nevěděl, kde jsou někde policajti, či kam to dát. Náhodou jsme zrovna potkali místní kačery, takže jsem je zavedl k baťůžku a požádal je, jestli by nezkusili najít vlastníka. Dozvěděli jsme se tenkrát, že před necelým týdnem tu byl nějaký open-air festival, takže to tam asi někdo zapomněl. Podle toho co napsali dotyční v logu, tak snad baťůžek i s věcmi skončil u policie, tak snad pak i našel vlastníka…
Ale musím se sám přiznat, že i v tom Švédsku se mi stalo, že jsem si něco nalezeného nechal. V druhém parku jsem tam našel pro změnu Flash-disk a vlastníka jsem bohužel nenašel…
Co si myslíte, co uděláte, když najdete podobnou drobnost někde v parku? Je možné si ji vzít, nechat ji tam, nebo shánět vlastníka, i když je vlastně skoro nulová šance ho najít?
Znovu musím vytáhnout toto téma na světlo. Cestou z eventu "Geocacher Get-Together IV Prague" se mě podařilo ztratit měsíc starý HTC Diamond. Kde jsem ho vytrousil jsem jen tušil, ale přesně nevěděl. Přeci jen seděli jsm etam do zavíračky. Celý druhý i následjící den, jsem se na mobil pokoušel dovolat, ale nezdařilo se to, a tak jsem si koupil telefon nový. Asi tak po 14 dnech mě přišla SMS, že jestli náhodou nepostrádám mobil. Světe div se, vrátil mě ho taxikář se kterým jsme tenkrát jeli. Dostal 1000Kč nálezné a já si musel poopravit názor na Pražské taxikáře.
Prý měl auto v servisu a tam mu dali do ruky telefon, že ho prý zapoměl v autě.
Klobouk dolu, je vidět že kačeři si umí pomáhat a toto je v dnešní době opravdu nevídaný kousek, gratuluji a víc takových poctivců
Hned jak najdu pěkných pár tisícovek,tak si je nechám a pak napíšu