Lidé se ke geocachingu dostávali dřív hlavně přes známé. Byli jimi vedeni, korigování a až potom vypuštění do světa. Nyní je to už trochu jiné. I když existuje velmi mnoho zdrojů, kde noví cacheři mohou získat informace, lze pochopit, že každému takové samostudium nevyhovuje. Anebo ho nenapadne, že by měl hledat víc.
I když to zní jako z Rychlých šípů, tak stále platí, že lidé mají vzory, trochu k nim vzhlíží a snaží se chovat podle nich. Mladý kytarista obdivuje Satrianino, amatérský sportovec české reprezentanty, školák svého staršího bráchu.
Ne, nový geocacher nebude se stejnou nábožnou úctou vzhlížet k PaBovi, Dorcadionovi (nebo nedejbože k Mitákovi ;)). Ale přesto tady nějaký vztah je. Když uvidí, jak se tito lidé chovají u kešek, při logování, při zakládání, zcela jistě to na nich nechá nějaký vliv.
Vzor ale musí být dobrý, pokud to má k něčemu být. Proto bych rád vyzval všechny kešery, co mají dejme tomu přes pět set nálezů (dnes více než 200 lidí), aby si uvědomili, že jsou vzorem pro ostatní. Jsou více sledováni, jak hledají, logují, jak zakládají, jak se chovají ke keším při náhodném setkání. Bohužel zároveň platí, že jeden špatný příklad většinou vydá za víc než několik dobrých.
Nechci už déle kázat a moralizovat. Jen bych chtěl poprosit o zamyšlení.
Prosím vynechte příspěvky, kde se bude řešit, jestli je správná hranice 500 nálezů nebo jiná. O to vůbec nejde.