Tak jsem si myslel že tohle je nápad jen našich ownerů při ME v Praze a ono ne 
Naopak, tam je to ve velkém. Dokonce vypnuli turistického wigo průvodce a i pětkové mysterky.
jj koukal jsem, no nevím co si o tom myslet
Já se tomu nedivím, ty eventy jsou stejně jen komerční výmysl Groundspeaku, s geocachingem jako takovým to nemá nic společného.
Spíš bych ti doporučil tohle kolo do deště.
Moc pěkný příběh, ale teď si přečti co mě qě všechno stalo v neděli.
-
Průvodčí mě donutila vystoupit z vlaku i s kolem, protože překročili přepravní cosi a tak hodinu čekám na další vlak.
-
Mapa ukazuje, že když uhnu vpravo ze silnice, že se dostanu k první stejdži po polní cestě. Ta končí 800 metrů před cílem a dál nevede nic. Jedu tedy po poli ve vyjetých kolejích po traktoru a ledviny úpí.
-
U druhé stjdže té samé multiny si chci zapsat zjištěné číslo do diáře. Ten nemohu najít. Prohledávám batoh. Nic. Vracím se proto na první stejdž s tím, že tam třeba leží. Sjedu kopec který jsem před tím pracně vyšlapal. U jedničky nic nenacházím. Prohledávám znovu batoh a diář nalézám. Šlapu tedy znovu prudký kopec.
-
Cesta k nedaleké tradičce je zarostlá kopřivami. Ovšem kopřivy musí počkat. Po silnici se blíží osamělý mudla a já čekám pět minut než přejde a já se budu moct vrhnout do kopřiv vstříc keši. Tu nalézám, zapisuji se a odjíždím. Za deset minut sem, ale uní zpět, protože mi tam někde do kopřiv vypadlo pero. To naštěstí nacházím a jedu dál.
-
Multina se blíží ke svému konci. Dosazuji číslice a jdu na finále. Ale ouha, nic jsem nenašel. Tak tedy dumám, kombinuji, prohlížím mapu, projíždím okolí zda něco nenajdu. Našel jsem houby s octem. Chci tedy otevřít listing v GPS abych si ho pořádně přečetl ještě jednou, ale ta zamrzá, jako vždy když chci otevřít listing od tohoto ownera. Jak to jenom dělá? Vracím se tedy na vypočtené finále a nalézám místo z nápovědy jen deset metrů vedle od toho kde jsem hledal. K poklad mě ještě naviguje mudlice. Zpátky uklouznu po zbytcích rozkládající se trávy co sem vedle keše zahrádkáři sypou.
-
Klíšťata jsou svině. Sundávám jich ze sebe během cesty snad desítky.
-
Ztratil jsem někde pumpičku!
-
Píchnul jsem nebo mi ušlo kolo, nevím. Každopádně jsem si dnes nevzal sebou ani lepení a ani montpáky a stejně bych to neměl čím nafouknout. Tlačím pět kilometrů kolo na nádraží.
-
Sundávám dvě klíšťata při čekání na vlak, jedno při vystoupení z vlaku a třetí ráno v práci ačkoli jsem se důkladně prohlédl.
Tuhle neděli jsem se vážně mohl potrhat smíchy.
[Tak pro ilustraci jak to u me probiha v realu, treba tento vikend:
Sobota - pri navratu k autu od kese Ostre sledovane vlaky jsem zjistil ze nemam klice a jaksi nemuzu odjet. Vysypani vsech kapes, batohu a ledviny na parkovisti, nasledne jsem je sel hledat ke kesi. Mel jsme kliku, nemusel jsem znovu nahoru, vypadly uz pri lezeni a v koprivach jsem je nasel za chvili. A akumulator z celovky jsem taky ztratil, ten jsem ani nehledal, vubec netusim kde.
Nedele - 3x DNF (ale jedna tam fakt asi neni). Ujel jsem cca 160 kilaku v podstate kvuli trem kesim, z nichz jsem ale nasel jen jednu. Nasledne jsem nedokazal vecer vyresit mysterku co mi pipla kousek od baraku a mela by bejt celkem snadna.
Dneska zatim nic, ale ono se do vecera jeste neco stane.
[/quote]
Moc pěkný příběh, ale teď si přečti co mě qě všechno stalo v neděli.
-
Průvodčí mě donutila vystoupit z vlaku i s kolem, protože překročili přepravní cosi a tak hodinu čekám na další vlak.
-
Mapa ukazuje, že když uhnu vpravo ze silnice, že se dostanu k první stejdži po polní cestě. Ta končí 800 metrů před cílem a dál nevede nic. Jedu tedy po poli ve vyjetých kolejích po traktoru a ledviny úpí.
-
U druhé stjdže té samé multiny si chci zapsat zjištěné číslo do diáře. Ten nemohu najít. Prohledávám batoh. Nic. Vracím se proto na první stejdž s tím, že tam třeba leží. Sjedu kopec který jsem před tím pracně vyšlapal. U jedničky nic nenacházím. Prohledávám znovu batoh a diář nalézám. Šlapu tedy znovu prudký kopec.
-
Cesta k nedaleké tradičce je zarostlá kopřivami. Ovšem kopřivy musí počkat. Po silnici se blíží osamělý mudla a já čekám pět minut než přejde a já se budu moct vrhnout do kopřiv vstříc keši. Tu nalézám, zapisuji se a odjíždím. Za deset minut sem, ale uní zpět, protože mi tam někde do kopřiv vypadlo pero. To naštěstí nacházím a jedu dál.
-
Multina se blíží ke svému konci. Dosazuji číslice a jdu na finále. Ale ouha, nic jsem nenašel. Tak tedy dumám, kombinuji, prohlížím mapu, projíždím okolí zda něco nenajdu. Našel jsem houby s octem. Chci tedy otevřít listing v GPS abych si ho pořádně přečetl ještě jednou, ale ta zamrzá, jako vždy když chci otevřít listing od tohoto ownera. Jak to jenom dělá? Vracím se tedy na vypočtené finále a nalézám místo z nápovědy jen deset metrů vedle od toho kde jsem hledal. K poklad mě ještě naviguje mudlice. Zpátky uklouznu po zbytcích rozkládající se trávy co sem vedle keše zahrádkáři sypou.
-
Klíšťata jsou svině. Sundávám jich ze sebe během cesty snad desítky.
-
Ztratil jsem někde pumpičku!
-
Píchnul jsem nebo mi ušlo kolo, nevím. Každopádně jsem si dnes nevzal sebou ani lepení a ani montpáky a stejně bych to neměl čím nafouknout. Tlačím pět kilometrů kolo na nádraží.
-
Sundávám dvě klíšťata při čekání na vlak, jedno při vystoupení z vlaku a třetí ráno v práci ačkoli jsem se důkladně prohlédl.
Tuhle neděli jsem se vážně mohl potrhat smíchy.
[/quote]
Tak ted se muzu potrhat smichy ja 
To je nadhera.
My po sobe v nedeli hazeli jen vajicka a vsichni byli spokojeni 
Včera jsem byla na mrtvici a později při přemýšlení o lidech na depresi, když jsem zastavila asi 80 m od jedné "drajvky" na návsi vesničky u Strakonic. Odlov byl bezproblémový, ale moje auto si jako cíl házení kamenů vybraly tři dětičky ve věku tak 7 -9 let + padla nějaká slova o zabití pro ně neznámé ženské - nevadilo jim, že je vidím a slyším. Situaci spokojeně sledovali rodiče jednoho z nich, další měli otevřeno do dvora dost pěkného domku a byli také venku, takže museli slyšet, co se děje. Když jsem si s dětmi začala povídat, jestli by házely kameny na auto svých rodičů a proč to vlastně dělají, jeden z hrdinů utekl…Upozornit rodiče nemělo smysl - nejstarší holčičku maminka místo vysvětlení, domluvy nebo pár pohlavků hezky pohladila po hlavičce:o. Že dětičky poškozují věc za pár desítek tisíc ( upozornila jsem, že jen výměna předního vyhřívaného skla je kolem 15 tisíc, lak jsem neřešila) přece není podstatné, hlavní je, že se dobře baví. Pro mě je na depresi především reakce rodičů - bojím se, co ze svých miláčků vychovají a moc bych je nechtěla v budoucnosti potkat coby vetchá důchodkyně.
Kdybych zasáhla na místě ručně a stručně, je mi jasné, co by se dělo a kde bych skončila.
Co jsem si vyslechla na upozornění, ža takhle velké děti už by měly vědět…ani radši nebudu opakovat. Tohle je opravdu na depresi a je mi z toho hodně smutno - materiálně se tyhle děti mají víc než dobře, ale …
PS: 
shaman3 se mnou včera nebyl, aby mohl komentovat parkování - zřejmě je stejně kvalitní vědma jako kačer a cyklista neboť jsem parkovala—:D:D
Nesmis parkovat na miste, ktere povazuje nejaky domorodec za svoje parkoviste.
Proč musí i lidé hledající krabičky téměř 5 let udělat to, že po nalezení TB v krabičce ho okamžitě grabnou, aniž by člověk, který chvíli před nimi ten TB vložil dovnitř, stačil onu krabičku (a s ní i onen TB) vůbec zalogovat?
Grabni ho zpátky a vlož do keše. Teda jestli ještě máš číslo.
aby vyvazili ty kteri TB naopak nechaji tydny i mesice viset v kesi ze ktere ho sebrali a vytahnou ho az kdyz ho loguji do jine kese …
Jo, taky to tak dělám… Většinou ještě s tím, že dotyčnému napíšu, aby příště chvíli počkal, než ho grabne někomu z rukou…
I když sám logovat občas nestíhám, takže pokud se stane, že něco týden nezaloguji, tak to pak už většinou nechávám být, ale na druhou stranu podobných "blbců" se najde dost… Co by jim udělalo, kdyby se případně připomněli tomu, co má ten TB, GC v ruce, že by rádi zalogovali…
(Takhle jsem vezl jeden TB z Čech 2000 km do Norska, dal jsem ho tam s lístečkem, ať dotyčný počká, než ho bude logovat (i v angličtině), než to stihnu - neměl jsem datový tarif… Ještě než jsem se vrátil, už byl grabnutý přímo mě z rukou - druhý den po vložení (docela náhoda, jinak tam moc lidí nebylo)… Ještě k tomu se ten TB vrátil zpět do Německa, kde ho ten dotyčný ani nevložil do keše a další ho asi po měsíci opět jen grabnul…). To mi pak už zůstává rozum stát.
Vždyť tam je vypnuta tak 1/10 všech keší, většina zůstala aktivní, tak nevím proč plašíte. Je logické, že se někteří prostě bojí, že by se jim keše mohly ztrácet a hlavně, to wigo by si nikdo neprošel, ale stála se fronta u finálky.
To taky nechápu, naposledy se mi to stalo o posledním víkendu, v sobotu jsem vložil TB do jedné keše, vrátil se domů až pozdě večer, v neděli byl na dalších keškách, ty sobotní zalogoval dohromady až s těmi nedělními v neděli večer a kouknu na mail a nějaký "exot" měl potřebu jej hned v neděli v 9 ráno grabnout… Já tohle neřeším, je to ztráta času.
Jojo, to si zaručeně opatřím, už se těším, jak na něm pojedu tu 45cm širokou cyklostezku u Vltavy, plnou šutrů a kořenů, co když na ní člověk hodí tlamu, tak letí přímo i s kolem 3m dolů a do vody :D!
není nad praktické vynálezy. Lepší alternativa už je jen specielní podlouhlý deštník na kolo (ten si dám asi patentovat :D)! Jen ho člověk nebude smět držet otočený o 90°, neb by zabral dva jízdní pruhy.
moje dnešní deprese: našel jsem v lese na pařezu ležet propisku. Tak jsem prohledal v okolí všechny pařezy a stromy, ale žádnou kešku jsem nenašel. Tak nechápu, kdo jiný by mohl v lese nechat ležet na pařezu propisku než kačer?
(to je řečnická otázka, nemusíte odpovídat)
Já mám geodepresi z toho, že zhruba od půlnoci chodí maily z gc.com z jiné mailové adresy a tím pádem mi nefungují na mailovce nastavené filtry a vše přichází do doručených a posílá notifikace na mobil.
Navíc nevím, jestli je mám předělávat, protože se taky může jednat o dočasnou změnu na pár hodin…
Sice nemusím, ale odpovím. Divil by ses kdo všechno může pobíhat s propiskou po lese a nejen po lese. Já například čas od času pobíhám sem tam po louce s tužkou a papírem a s kešemi to nemá nic společného.
I když je pravda, že pokud najdu někde ležet tužku nebo kus kinderbordelu, tak se primárně rozhlížím po keši.
Ty vase deprese jsou k smichu, ja ted prodelal zanet zubu, na jedno oko jsem nevidel, jak jsem mel opuchlou tvar, bolest jak svina, dva dny jsem nic nejedl, uz to vypada, ze jsem v poradku, tvar mi splaskla a ceka me jen dojedeni antibiotik a jeste jedna kontrola u zubarky, ale zadne deprese jsem nemel, naopak jsem stastny jak blecha, ze jsem tu bolest prezil a ze jsem zhubl 6 kilo. Potreboval bych zhubnout jeste tak 12 kilo, tak premyslim, ktere dva zuby mam infikovat ted.