Protože některé námi provozované keše mají krabky uložené v bytelnější plastové fólii, docela bych rádi bychom udělali napřesrok pořádnou generálku a všechny krabky opatřil dobrým nepromokavým pytlíkem z látky.
Chci se proto zeptat, zda má někdo dobré zkušenosti s nějakým konkrétním typem a obchodem (kamenným), kde ho v Praze prodávají. Odkazovaný článek bohužel pouze šíří chválihodné poselství, nicméně na praktické rady je dosti skoupý. Náš oblíbený ochod Tytyty je asi nemá. Resp. nenašel jsem.
Děkuji každé dobré duši, co utrousí nějakou informaci. :-)
úžasný sou ty plátěný pytlíky třeba na stromech. V klidu na zemi se tam keš dá dobře - vejde se tam akorát, ale vyndavat ho třeba ve 20-ti metrech je fakt síla. To si pak owner vyslechne jmen.....
Maskovací pytlík si velmi snadno vyrobíš např. z netkané textilie, která se používá na zahradách. Jsou i jiné vhodné materiály – diskutovalo se to třeba tady. Nejlepším řešením je ale nedávat keše do špinavých a mokrých úkrytů. Skoro vždy se dá najít lepší místo než „v pařezu“ nebo „pod kořenem“.
Jak už bylo řečeno, na stromě jedině dost velký pytlík, aby se to dalo snadno vyndat a dát zpátky. Jednou jsem na stromě (malém) rozdělával tubu a v ní poskládaný moták, když jsem se musel jednou rukou držet, bylo to o hubyrozbití.
Taky mám tenhle pytlík na stromě a jak říká mpik, je potřeba o číslo větší. Ten můj je akorát, krabička se do něj snadno vejde, ale jen když člověk stojí na zemi! Kačeři houpající se ve větvích s pytlíkem, který má na každé straně vůli půl centimetru, docela zápolí a je jen otázkou času, kdy povolí.
S pytlíkem zatočíš nejlépe tak když na keš žádný nedáš. V 99% všech keší které jsou v pytlíku, jsou vlhké, špinavé a hnusné, obalené slimáky a bůhví čím ještě. Takže na co pytlík?
Pytlík z nějaké nenápadné slušné látky, jako je ta netkaná, je dobré krytí a většinou přidá level, ale musí být prodyšný, nikoli nepromokavý, jinak slimácí a žblebt. Nepromokavá musí být sama krabička.
Taky mám tenhle pytlík na stromě a jak říká mpik, je potřeba o číslo větší. Ten můj je akorát, krabička se do něj snadno vejde, ale jen když člověk stojí na zemi! Kačeři houpající se ve větvích s pytlíkem, který má na každé straně vůli půl centimetru, docela zápolí a je jen otázkou času, kdy povolí.
jo a jeste si zapomnel, ze je to cele za tmy:-D Opravdu hodne tesnej pytlik:-)
úžasný sou ty plátěný pytlíky třeba na stromech. V klidu na zemi se tam keš dá dobře - vejde se tam akorát, ale vyndavat ho třeba ve 20-ti metrech je fakt síla. To si pak owner vyslechne jmen.....
A to je jako problém vytáhnout keš z pytlíku, když jsi na stromě? Já se jednou nohou obtočím kolem stromu a ruce mám volné...
Nejsem nějaká fajnovka, ale škvoři jsou vážně velice nechutní. Když se na mne z budky vyhrne celé hejno, mám dilema, jestli je lepší skočit dolů nebo do budky nablejt :)
A teď vážně, je snad na každém z nás, jestli dá 20m nahoru bosky, nebo 10m s úvazkem a cvakne smycu. Taky mám doma děti a ženu, tak nehazarduju. Ale to obtočení používám taky.
A teď vážně, je snad na každém z nás, jestli dá 20m nahoru bosky, nebo 10m s úvazkem a cvakne smycu. Taky mám doma děti a ženu, tak nehazarduju. Ale to obtočení používám taky.
Některé pytlíky jsou sice dobře vymyšlené a udělané, ale stejně mnohem víc oceňuji lock-lock krabičku rovnou polepenou kousky kůry nebo šupinami šišek. To je podle mě nejlepší krytí pro keš pověšenou na stromě. Kolem Zvíkova se jich pár takových vyskytuje, jmenovala bych i ownera, ale nechci napovídat nebo někoho připravit o překvapení.
Nejen na stromě, ale i v přízemí se může nedomyšlený pytlík stát záminkou pro nedělní chvilku koprolálie. Vzpomínám na jednu keš, dneska už je v archivu, ta byla v okrajové městské čtvrti na relativně frekventované ulici schovaná dá se říct podle hesla pod svícnem tma - v dutině zezadu kovového sloupu od uliční lucerny. Kámen úrazu byl ovšem v tom, že když se člověk pokusil ve vteřině jedním hmátnutím při “zavazování tkaničky” (nebo, jako v mém případě, dohušťování bicyklu) vylovit, pohořel - ano můžete hádat dvakrát, na tom “pytlíku na cvičky”. Jednou rukou za vteřinu pytlík otevřít, o vytažení krabičky nemluvě, to byl prostě úkol nemožný. A šacovat se tam s tím obouruč deset vteřin, to zase nebylo reálně, dozajista by se mezitím nějaký mudla zpoza rohu vynořil. Takže “zásluhou” poněkud nemístně uplatněného pytlíku mi keš nakonec zůstala nalezená-neodlovená navždycky.
Vzpomínám na jednu keš, dneska už je v archivu, ta byla v okrajové městské čtvrti na relativně frekventované ulici schovaná dá se říct podle hesla pod svícnem tma - v dutině zezadu kovového sloupu od uliční lucerny. Kámen úrazu byl ovšem v tom, že když se člověk pokusil ve vteřině jedním hmátnutím při “zavazování tkaničky” (nebo, jako v mém případě, dohušťování bicyklu) vylovit, pohořel - ano můžete hádat dvakrát, na tom “pytlíku na cvičky”. Jednou rukou za vteřinu pytlík otevřít, o vytažení krabičky nemluvě, to byl prostě úkol nemožný. A šacovat se tam s tím obouruč deset vteřin, to zase nebylo reálně, dozajista by se mezitím nějaký mudla zpoza rohu vynořil. Takže “zásluhou” poněkud nemístně uplatněného pytlíku mi keš nakonec zůstala nalezená-neodlovená navždycky.