Na tomto webu jsem narazila na zajímavou diskuzi. Jenom v krátkosti: kešer* lovící poklady na enduru se obrátil na kešerskou veřejnost s prosbou o radu, jaká navigace je nejvhodnější pro použití na motorce. Jaké však bylo jeho překvapení, když se mu namísto odpovědí na jeho dotaz začaly množit dopovědi posílající jej do horoucích pekel za to, že se opovažuje veřejně přiznat, že k lovení pokladů používá motorku. Během chvíle byl motorkář zahrnut nadávkami a vykázán do určitých míst. Většina pisatelů těchto příspěvků se oháněla láskou k přírodě, zákony České republiky, svědomím a slušným vychováním. Kdosi si dokonce ulevil, že se stydí za to být s takovým individuem v jedné komunitě.
Z motorkáře se stal šmahem gauner zasluhující oprátku, zatímco ostatní kešeři aspirovali na medaili za ochranu přírody, nebo minimálně na diplom za snahu. Debata byla záhy administrátorem uzamčena a kešeři si mohli mnout ruce – třídní nepřítel (kterého nikdo osobně nezná, nikdy ho nepotkali a v nejmenším nemají tušení, jak opravdu žije a co dělá) je vyštípán.
Takže co kdybychom se na geocaching podívali trochu blíže.
Geocaching není nic jiného, než umisťování plastových krabiček na různá místa, zveřejňování jejich pozic na speciálních webových stránkách a následné hledání těchto pokladů ostatními kešery. Zde narazíme poprvé.
Znáte krásné místo v lese, tiché a poklidné. A chcete se o tu krásu podělit, tak zde umístíte poklad. Lovci sem přicházejí a opravdu se jim tady líbí. Už méně se pohyb kešerů líbí zvěři, která tento klidný koutek přírody považovala za svůj domov. Do míst, kam dříve sem tam zabloudil náhodný chodec, najednou víkend co víkend proudí hledači pokladu. V trávě a mechu vznikají „geodálnice“ v horším případě je lemují obaly od čokolád.
Kdyby se hledači alespoň drželi používaných cest, kterým se zvířata vyhýbají. Jenomže kešer v zápalu boje sleduje jen svoji šipku na GPS a trmácí se přes strže, roští a potoky. Tu mu pod nohou vyskočí vyděšený zajíc, tam z mlází vyrazí srnka, onde z houští vyletí hejno koroptví. Zvířata, která zde žila v klidu a míru stranou používaných cest a civilizace si musí hledat azyl zase o kus jinde, neboť tady už klid nikdy nebude.
Takhle si kešeři představují lásku k přírodě?
Poklady se umisťují různě, v nemálo případech se krabičky přivazují i na větve stromů s úmyslem potrápit hledačovu fyzickou kondici. Zde narazíme podruhé.
Strom, který si pokojně desítky lest rostl bez zájmu lidí, dostal tu čest být nositelem pokladu. Takže za pár měsíců se jeho život i vzhled poměrně drasticky změní – strom má kůru sedřenou až na dřeň, ulámané větve a v okruhu dvou metrů trávu vydupanou na holou hlínu. Ruce jednoho kešera strom neporaní, stovky rukou už ano.
Takhle si kešeři představují ochranu přírody?
Hodně pokladů je umístěno na opravdu krásných místech, mnohdy chráněných. Zde narazíme potřetí.
Kolik pokladů je umístěno mimo značené cesty, takže následný hledač vědomě schází z vytyčených cestiček a tvoří svoje cestičky tam, kam by člověk vůbec neměl vkročit. Následné dohledávání krabičky je kapitola sama pro sebe a je úplně jedno, jestli se jedná o chráněné území, nebo obyčejný smrkový les. V okruhu deseti metrů je každá díra v zemi rozryta, každý ztrouchnivělý pařez rozvrtán a vyvrácen, každá dutina stromu prohmatána. Cokoli, co zde dosud nory a dutiny obývalo, prchlo.
Co tohle dělá se svědomím kešerů?
Schránky s drobnostmi nezřídka nalézáme v remízcích nebo u opuštěných stromů uprostřed polí či luk. Zde narazíme počtvrté.
Často se ve zprávách úspěšných hledačů dozvídáme, jak strastiplnou cestu v teniskách přes rozbahněné pole museli absolvovat a jak si snad půlku toho pole nanosili do auta. Nebo jak se prodírali vysokou luční trávou a nachytali spoustu klíšťat. Uvědomují si kešeři, že se právě dopustili neoprávněného vniknutí na soukromý pozemek, neboť pole a louky většinou někomu patří? Nehledě na to, že člověk jdoucí přes měkké pole nebo přes vysokou trávu způsobuje majiteli pozemku škodu? Čím více pěších lovců, tím více stop a tím větší vzniklá škoda.
Tohle je pro kešery dodržování zákonů České republiky?
Umisťování pokladů se neomezuje pouze na přírodní úkryty. Nemálo krabiček je schováno ve zdech, zídkách a plotech různých objektů. Zde narazíme popáté.
Kolik jen keší v těchto místech muselo být slušným zakladatelem zrušeno, neboť hrozilo, že se zeď rozebraná od kešerů úplně sesune. Kolik cihel a kamenů ze staletých zdí hradů bylo vytaženo, vypáčeno a vyvikláno kvůli pokladu. Majitelům těchto objektů vznikají nemalé a pro ně naprosto nepochopitelné škody, které jim nikdo nenahradí.
Naštěstí ne vždy se jedná o přímé poškozování objektů. Někdy se kešerům „jen náhodou“ postaví mezi poklad a jejich pozici plůtek, sad, zídka či zahrada. Často pak čteme v zápiscích, jak se kešer po vzoru indiánů nenápadně plížil zapovězeným územím, aby nebyl chycen a lynčován domorodci.
Takhle si kešeři představují slušné vychování?
Ve článku, který jsem zmínila v úvodu, se mnohokrát ozvala výtka, že pravý kešer odstaví svůj motorový dopravní prostředek na místě tomu určeném a dál jde pěšky. Nikdo už neřekl, že tyto odstavné plochy jsou vyznačeny vždy na místě nejbližším možném. Aby se kešeři neprošli více, než je nutné. Stejně tak nikdo nezmínil fakt, že svá auta odstavují hlavně proto, že by prostě dále již neprojeli. Ostatně, o všeobecném dodržování tohoto pravidla si nemusíme dělat iluze.
Hledači pokladů se oháněli tradičním mýtem: zákazem vjezdu motorových vozidel do lesa. Jak typické pro ty, kteří nevědí, netuší, neznají a jenom vykřikují co někde slyšeli. Protože skutečnost je jiná, jak dokazuje stanovisko Nejvyššího soudu - k prostudování zde http://web.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/s/2006/35/konz.html nebo vyjádření Veřejného ochránce práv (jeho vyjádření je poměrně dlouhé a nemohu ho nalinkovat, ale není problém toto na požádání zaslat pro seznámení).
K rušení zvěře motocykly se snad ani není třeba vyjadřovat – zvěř ví dávno dopředu o každém (ať je to chodec, cyklista, motorkář nebo jezdec na koni), kdo se k lesu jen přiblíží a kdo tvrdí, že zvěř plaší pouze stroje, ten nikdy v lese nebyl a o životě v lese neví zhola nic.
Záleží vždycky na úhlu pohledu. Kešeři mají svoji zábavu, které propadli a která jim nasadila klapky na oči. Jejich zábava je jim vším, a že se až tak úplně neshoduje s pravidly pobytu v přírodě, jim nedochází. Nikdo z nich se nedívá „z druhého břehu“, takže dopady provozování svého koníčka nemají šanci vidět v jiném světle. Svoji zábavu v lesích a na loukách si nechtějí nechat měnit, natož vzít. Je zapotřebí, aby si kešeři uvědomili, jak na ně mohou nahlížet nezasvěcení lidé – jako na vandaly. Těžko po přečtení předcházejících řádků můžeme kešera považovat za zapáleného ochránce přírody.
Tak co, kešeři a kešerky? Jak se vám tenhle soud líbí? Nelíbí, že? Je jedno, čemu věříte nebo čím se zaštiťujete. Je jedno, že všechno zde popsané tropí jen hrstka "špatných". Jste vandalové. Všichni a bez rozdílu. Kolektivní vina. Opovažte se někde veřejně přiznat, že jste kešer. Karabáč na něj!
Ptáte se komu za ten ortel vděčíte? Kdo vás vyloučil na okraj společnosti? Ani nestranný soudce, ani senát moudrých starců. Jenom lidská netolerantnost, sobeckost a zášť. Chcete se ohradit a bránit – můžete. Můžete křičet do světa, že všechno jsou jen malé střípky pravdy překroucené do jednoho velkého nesmyslu. Nebude vám to nic platné. Cejch máte vypálený. Takový, jaký mají motorkáři. Vypálil ho stejný soudce.
Soudce jménem Netolerantnost.
Soudce jménem Sobeckost.
Soudce jménem Zášť.
Jedno přísloví praví: co sám nerad, nečiň jinému.
Škoda, že se těmito moudrými slovy tak žalostně málo lidí řídí. Už ve vlastním zájmu. Protože dnes nevíme, odkud bude zítra foukat vítr.
Prosím berte tento příspěvek pouze jako pohled odjinud a jako snahu o popsání problému mizivé tolerance mezi lidmi na ukázkovém příkladu, kdy jedna zájmová skupina napadá druhou a přitom si sama nevidí na špičku vlastního nosu, nikoli jako útok a důvod k válce mezi kešery a zbytkem světa.
A jen pro upřesnění: počet mnou ulovených/založených pokladů: 350/3. V současné době již nelovím a team se rozpadl.
(a třeba jenom v dodané elektrice pro tyto aktivity "spálí" půl lesa - to je ovšem míněno v jisté nadsázce, takže se toho nechytejte doslova).