Vcera nebo predevcirem sem cetl na jakemsi bikeforu tema o zdraveni a uz tam mi prislo deleni lidi podle kola podivne.
A to porad trva. 
Na kole me nikdo nikdy nepozdravil, mam to jako dopr. prostredek, neonanuji nad nejnovejsim modelem sve firmy a nerozumim tomu.
V prirode vetsinou nikoho nepotkavam, v horach zdravim.
Ahoj
Dobrý den 
mudlodcera: Po přečtení odpovědi se mě to vůbec nedotklo. Ale první příspěvek jsem trochu zle pochopil. Nemám rád věty typu: Ta dnešní mládež atd.. když jsem taky ještě kluk a týká se mě to. Pěkný víkend plný kešek přeji
Jinak dělení podle kola potvrzuji. Jezdím na silničce a všichni silničáři se pozdraví rukou. Jak ale vidím v protisměru bikera bez dresu a helmy, tak se většinou nic neděje. Jen snad při předjíždění do prudkého kopce se dá prohodit nějaké slovíčko
Kdysi jsem v horach zdravil každeho, dneska už jenom opravdove turisty - jak je poznat - to nějak přijde samo.
A zdravim pouze slovem "Ahoj" - at už ditě nebo stařečka. Dobrý den do hor prostě nepatří.
Já bych to taky tak nekategorizoval. Nechci se tě dotknout, to jistě ne, ale třeba to je moc sleduješ - já zase nemám rád ty starší občany, co se těší na to, že tě sprdnou nebo přinejmenším se na tebe šklebí, že jsi zrovna náhodou nepozdravil… ;). Pokud chcete vychovávat mladší, normálně je pozdravte jako první - ale normálně, né stylem: "DOBRÝ DEN PÁNOVÉ" - tedy stylem - jaktože jste mě nepozdravili?!?! A já musím zdravit první?? - to moc nikam nevede. Já bych nechtěl, aby mě někdo zdravil, protože tak nějak "musí" !!
Navíc se mi zdá, že to nemusí být jen o neslušnosti, ale i o ostýchavosti na někoho cizího promluvit a to, že blbě kouká může znamenat, že hledá náznak zda "může" pozdravit. A nebo neví zda má říci "Dobrý den" či "Hoooj".
Příklad:
v ulici máme souseda, občas ho potkám a chci pozdravit, jenže on často jde stylem takovým, že v podstatě nenaváže oční kontakt, prostě tak jde, jako kdyby vůbec nikoho zrovna nepotkal a "kouká" tupě před sebe - mám ho pozdravit nebo ne? Občas jsem to zkusil, ale nic, žádná odezva, asi se mu zdálo, že ho nezdravím dostatečně nahlas nebo co…, nevím. Tak ho už nezdravím, jeho boj. Nejhorší je, že to byl kdysi náš učitel karate a tam nám stále vysvětloval něco o etiketě.
Můj názor je, že by měl člověk dát svým výrazem , očním kontaktem apod. dát jasně najevo, že je připraven na pozdrav a připraven odpovědět, či sám jako první pozdravit. Nesnáším, když se pozdravem mám někomu vnucovat!
Asi tak: v přírodě zdravím ty, o kterých si myslím, že o to stojí a pak mě potěší, když mi zrovna tak vesele odpoví. Pokud se mi zdá, že o to nestojí, nezdravím - a pokud jsem se spletl a stojí o to, pozdraví oni a já jim s radostí odpovím. Ale ještě se mi snad nestalo, že by mi někdo na pozdrav alespoň nějak neodpověděl (krom toho souseda).
Toť má psychologicky laděná esej na téma "pozdrav"
Na frekventovanějších místech nezdravím každého, pouze takové ty "zkušenější" trampy pozdravím "Ahoj". Naméně frekventovaných místech každého, buď ahoj nebo dobrý den, což ne vždy dobře vystihnu.
V prirode zdravim skoro vzdy a to jak na kole, tak i pesky, ale nechavam si urcity odstup od lidskych sidel. A tak v chatovych oblastech nezdravim, ale kdyz nekdo pozdravi mne, tak odpovim vzdy. Ve vesnicich deckam odpovidam vzdy, tam je zvyk zdraveni zakorenen velmi silne. V prihranici s nemecky mluvicim obyvatelstvem vetsinou zravim cesky a pozoruji, jak domorodci reaguji. Vetsinou sekundu premysli a pak odpovi ve sve matertine.
Takze zdravte az do uplneho uzdraveni, budete mit pak lepsi pocit.
Čím dál od lidských sídel, tím spíše se lidé zdraví. Na některých frekventovaných turistických trasách se ani odpovědi na pozdrav moc nedočkáte protože je to tam skoro jak ve městě; tam se také zdraví jen ti co se osobně znají. Zato někde v místech kam zajde za den pár lidí to je něco jiného, jako by dotyční cítili že patří ke stejné skupině nadšenců. To samé cyklisti - v létě kde je jich všude plno je to horší než třeba v polovině února, to na sebe mávají už z daleka a to i žiletkáři.
Na túrách v Dolomitech jsem se zdravením trochu problém - když jsem pozdravil "Grüss Gott", odpovědí mi bylo "Buon Giorno" a naopak. Tak jsem zdravil Hello
Zajímavé, když jezdím po Praze na kole, tak mne ostatní kolaři překvapivě často zdraví. Že by stavovská solidarita lidí, kteří jsou pražským magistrátem bráni jako občané druhé kategorie?
Zrovna nedávno jsme se nad tím zamýšleli a došli k překvapivému závěru. Poslední dobou máme pocit že čím blíže se pohybujeme ku Praze, např. Brdy nebo Karlštejnsko, tím VÍC se lidi v přírodě zdraví.
Sám bych tomu nikdy nevěřil, že dojdu k podobnému názoru protože o mezilidské slušnosti si v Praze dávno nedělám iluze, ale je to tak.
Dokonce i při nedávné dovolené v rakouských Alpách nám připadalo že je tam tento zvyk poněkud v úpadku.
dle mého selského rozumu každý slušně vychovaný ví že když někoho potká pozdraví a když se mu nedostane odpovědi tak má možnost si myslet dvě varianty:
já osobně pozdravím a když se setkám s někým u cache tak i při pozdravu mám tendenci podat ruku
To je proto,že Pražáci jsou na venkově a na horách a na Karlštejnsku a v Brdech Tě zdravíme my,vesničani na výletech
jj, tak souhlas se všemi…¨
při setkání s kačerem - ahoj a také mi nezáleží na věku, nebo na čemkoliv, na výletě v přírodě - dobrý den a na kole, když vidím cyklistu, tak mávnu rukou, případně kývnu hlavou. Paradoxně nejmíň odpovídají ti kolaři. Jestli jedou na výkon, bo co…
Symaptické bylo zdravení v Norsku a Švédsku, kde se turisti zdraví "hej-hej". Docela rychle se to přejímá a i při větší zátěži (cesta do kopce) to jde udýchaně vyslovit. Zdravili všichni, ovšem je pravda, že setkání nejsou tak častá jako u nás, nebylo vyjímkou, že jsme 2 dny nikoho nepotkali. Osobně se snažím zdravit vždy, když někdo neodpoví, aspoň vím s kým mám tu "čest"
Jojo, přesně tak. U keše stoprocentně ahoj + podání ruky a představení se, ale to je myslím samozdřejmost. V horách s turisty spíš prohodím dobrý den. Nedávno jsem nechal zbytek mudlorodinky pod lanovkou na růžohorkách (fronta jako pras…) a jako zlobivý geosynáček vyfuněl až nahoru. Cestou jsem "předběhl" asi 5 skupinek lidí, na dobrý den mi odpověděli všichni, většinou ale dřív pozdravili děti než rodiče :D. Docela stálo za to popojít a poslouchat .. mamí kam ten pán tak spěchá … nojono, hold jsem musel stihnout odlovit keš než rodinka vyjede lanovkou …
A podle mě zase "ahoj" do hor nepatří. Ahoj je přeci vodácký pozdrav… původně znamenal něco jako loď na obzoru nebo na dohled. Že se tak zdravíme s přáteli je něco jiného, než když v lese potkáte cizího člověka - turistu.
Před pár týdny jsem v Krkonoších míjel maminku s malou holčičkou, maminka mě pozdravila "Ahoj" a já jí opáčil dobrým dnem. Za zády jsem pak slyšel dotaz dítěte, proč jsem řekl "dobrý den" a odpověď maminky - zesíleným hlasem, abych nepřeslechl - "Protože se jim zdám už stará na to, aby mi říkali ahoj…" Co na to říct… každý vidí to, co vidět chce…
Etiketa je kumšt a je jí třeba i v lese na houbách, akorát by to chtělo nějaký ustálený kodex Geo-Jarkovského
(Taky mě baví na letmý pozdrav odpovídat "Bon jour", lidi mají vždycky o něco větší radost, když potkají nějakou na daném místě raritní národnost :D)
Ono ani ti vodáci se zrovna už příliš nezdraví. Ale já také každého, koho potkám v lese, systematicky nezdravím. Stačí třeba pokývnout hlavou nebo tak něco, od mluvení si fakt rád odpočinu. Samozřejmě, na pozdrav odpovím. Něco jiného je setkání s kačerem, kde ovšem také nepreferuji podávání ruky, objímání či plácání po zádech. To bych zvážil při setkání s pohlednou kačerkou Takže bych to nijak nehrotil, pokud vše probíhá ve vzájemné duševní pohodě, je to v pořádku.
No já, když jsem jezdil s pár "amíkama" na vandry, tak vzhledem k tomu, že to byli "tvrdí hoši", tak si vzpomínám na jedno setkání na cestě za velkým dubem na Karlštejně s pár "kotlíky". Oni správně vychovaní pozdravily jako první - AHOJ. "Tvrdí hoši" mlčeli, jen jeden z nich povídá - JDI DO PR…E. No ještě dnes se musím při psaní těchto řádek usmívat nad tím, jak tenkrát kotlíkům spadla brada a "tvrdí hoši" odcházeli s pocitem, to jsme jim to dali…:-).
PS: je to již skoro dvace let, tak to berte s rezervou. Neříkám to tady pro urážku či naštvání někoho na "amíky" či tak, mimochodem to byli správní a pohodoví kluci, jen prostě ta póza tady zafungovala.
Jinak ať je mi kolik mi je, zdravím též ahoj.
nesouhlasím, jako letitý turista ráno se zdravý Dobrý den = pod kopcem,
na kopci už jen Ahoj (na víc dech většinou nestačí)
Ale osobně zdravím jednotlivce kombinovaně (někdy i Zdar = tedy pokud je to opravdu sokolík) skupiny většinou Dobrá den.
Jen mám smulů že většinou mě předběhnou svišti (7 a 9let) a zdraví dřív
A posledně pozdravili a proti strana nic, a tak se ten starší otočil a než colikov stačil kdokoliv říci pronesl: "Tatí, to je ale buran ani pozdravit to neumí" A z proti strany vypadlo "obry en, Sorry já jsem se nějak zadychal". Aj jsme se tomu zasmáli. Holt někdy je těm co nepozdraví i trapně, ale dobře jim tak.
Takže Ahoj, Zdar, Dobrý den, či Čest,
hlavně kešky nevyplašit a mudlům se vyhnout…