Taky jsme jednou lovili krabku co měla byt "V korenech stromu" . Jenze strom nikde , jen parez a cerstve piliny kolem .Krabku jsme vytahli , schovali do kapsy a jdeme opodal logovat . Najednou se k nam riti nejaky clovek a zdalky hulaka . " Ja mam na vsechno povoleni .Nic si nepiste a nic nefotte " :o "Vy jste od ochranaru prirody ?" . Nastesti za nim vybehl dalsi clovek a shodou okolnosti znamy jedoho clena naseho tymu . Tomu jsme vysvetlili ze hrajeme orientacni hru a malem zoufaleho stromoreza tim uklidnili …
Vojtěch Steklač: Jak jsem jel pro vši (z cyklu Boříkovy lapálie):
„Čemu se směješ, chuligáne?!“ pravil výhružně pán, přestal si všímat chlapečka a začal si všímat mě.
„Jen tak,“ řekl jsem důstojně, „směji se, neboť mě to baví.“
Tohle mám totiž vyzkoušené. Když se hádám s někým starším a chci ho pořádně naštvat, mluvím zásadně spisovně. Pán taky správně zareagoval a rozžhavil se vzteky do bělá, že to vypadalo, jako že za chvíli exploduje.
„Takový chuligány, jako seš ty, by vůbec neměli do tramvaje pouštět! Co ty máš co poslouchat, co si s Vašíkem povídáme?“
„Buďte tak laskav a netykejte ml,“ pravil jsem lstivě, „nepásli jeme spolu slony.“
„Pomoc! Chuligán! Drzoun!“ začal křičet pán a tahal za šňůru tak dlouho, až tramvaj zastavila.
Teda to, co jsem řekl, drzost nejspíš byla, jenže ten pán si vůbec neměl začínat.
„Copak, občané, copak?“ pravil dobromyslně tramvaják a díval se na pána, na chlapečka a na mne, jelikož jsme byli ve voze sami.
„Ten chuligán,“ ukázal na mne pán prstem a hlas mu přeskakoval, „…že jsme spolu nepásli slony!“
„Slony? Jaký slony?“
„Šedivý,“ pravil jsem vážně, „s děsně dlouhým chobotem.“
Jo, to je asi ideální. Chovat se slušně, vykat, nenadávat, neutíkat a říct mu, že hrajeme hru, třeba něco o orientačních bězcích do toho zamotat. 
To by snad udělal jednou, ne? Pokud jste tam nebyli sami, tak by už někdo zakročil, ne?
Hehe, to jsem taky zkoušel :). Jaro, 10 hodin večer, tma. S baterkami ledáme cache v městském lesíku, asi 20 metrů od nás stojí dům (podotýkám že za plotem). Najednou z něj nějaká babizna začala pokřikovat "Co tam děláte? Tam nemáte co dělat! Zavolám na vás policii!". Tak jsem na ni velice slušně a zřetelně zahalekal že tu "hrajeme takovou orientační hru, a hledáme ukrytý vzkaz".
Můžeš hádat co se stalo:
a ) ženská se uklidnila, řekla "tak to jo" a nechala nás být
b ) ženská se zasekla, a začala znovu opakovat že tam nemáme co dělat (BTW: byl to městský les, pár metrů od silnice, žádný soukromý pozemek) a ať vypadneme někam jinam.
Řekl bych, že většina těchhle rychlonasíracích lidí není schopná uvažovat, a je zbytečné jim cokoli vysvětlovat. Něco jiného je, když se někdo přijde zeptat. Ale pokud už někdo z dálky řve a ve skutečnosti ho nic (kromě vlastní "pravdy" ) nezajímá, tak nebývá moc platné ohánět se logikou a snažit se o vysvětlování, spíš může být účinnější začít se slovně ohánět tím že "nebo zavolám policii!" dřív než dotyčný :-))).
Bohužel se občas vyskytne magor se kterým absolutně nic nehne. Slyšel jsem o případu člověka který si koupil domek na samotě a začal podobně vyhazovat lidi procházející občas po cestě která kolem domku vedla; když se mu někdo odvážil oponovat tak na něj byl schopný vytáhnout pistoli. V nedaleké vesnici se ho všichni bojí a policie na stížnosti reaguje stylem "dokud nezačne střílet tak se nic neděje".
No, to je problém některých, dá se říct, i sociofobických lidí. Ale to je asi věc další. 
Na tohle bych asi reagoval krátkým odklizením se dál a pak bych pokračoval. A kdyby to nepomohlo, tak bych na sebe ty policajty i zavolat nechal. Vždyť naše hra není nelegální, GPS není nelegální, drogy s sebou nenosíme, …